Výzkum byl realizován v 50 organizacích s převažující výrobní činností, a to z celkem 16 průmyslových odvětví. Jednotlivé podniky jsme vybírali záměrně podle toho, do jaké míry jsou prestižní a reprezentativní pro daný obor podnikání a samozřejmě podle jejich ochoty spolupracovat. Abychom dosáhli maximální hodnověrnosti a spolehlivosti šetření, veškeré údaje jsme získávali výhradně formou kvalitativního dotazování – projektivních rozhovorů. Každou organizaci reprezentoval minimálně jeden respondent (manažer), v jehož pravomoci je rozhodování nebo spolurozhodování o investicích do IT.

Dotazování a průběžné zpracovávání výsledků probíhalo v období září 2008 až prosince 2009. Vzhledem k tomu, že právě v tomto období se začaly projevovat první příznaky hospodářské recese (ztráta zakázek, druhotná platební neschopnost apod.), zohledňovalo naše šetření její mimořádné vlivy na uvažování a závěry respondentů.

Obrázek 1: Zastoupení průmyslových odvětví ve zkoumaném vzorku
(Klikněte na obrázek pro zvětšení)

Cíle výzkumu a jeho zaměření na oblast investic

Hlavním cílem výzkumu bylo poznat, jaké klíčové problémy tíží výrobní podniky a zda k jejich řešení dokážou uplatnit informační systémy a technologie. Dále jsme si chtěli v praxi ověřit, do jaké míry se v českých podnicích uplatňují trendy, tolik proklamované světovými analytickými agenturami či případně zda nelze detailním zkoumáním vygenerovat vlastní závěry, které by se daly zobecnit v podmínkách českého IT trhu zaměřeného na průmyslový segment.

Dále jsme chtěli zjistit, jaké postavení mají investice do IT v rámci investičních priorit. Zkoumali jsme investice v jednotlivých kategoriích informačních systémů a technologií. Rovněž nás zajímalo, jakým způsobem podniky plánují, schvalují a hodnotí investice do IT.

Výrobní organizace a jejich ochota investovat do IT

Podrobná analýza jednotlivých organizací samozřejmě zahrnuje jejich detailní přehled podle velikosti, oborů podnikání a také podle počtu osobních počítačů (PC). Zkoumali jsme totiž, zda tento parametr má vliv na realizaci a rozsah investic do IT. Ukázalo se však, že neexistuje přímý vztah mezi počtem počítačů, zaměstnanců a velikostí organizace na jedné straně a rozsahu, potenciálu či ochotě investovat do IT na straně druhé.

Výrobní podniky bez ohledu na velikost, počet PC a obor podnikání investují do IT za účelem obnovy hardwarové a softwarové infrastruktury s cílem minimalizovat celkové náklady na vlastnictví (TCO – Total Costs of Ownership), tedy v souhrnu náklady na pořízení i provoz IT. Z tohoto důvodu snižují TCO do podnikových aplikací s nízkou přidanou hodnotou (např. kancelářský software) a nahrazují je aplikacemi typu Open Source. Výrobní podniky přitom snižují TCO IT bez ohledu na hospodářský cyklus (tedy jak v případě konjunktury, tak recese).

Od úspor k významným investicím

Výrobní podniky se chovají velice účelně a především úsporně. Jako účelný např. často chápou funkční, zaběhnutý, i když morálně a technicky zastaralý systém. Plní-li ale tento systém potřeby organizace i několik let, pak podniky nejeví ochotu investovat do jeho inovace. Důvodem je kromě úspornosti také zkušenost s náročností implementačních projektů. Výjimku představují inovace (upgrade) informačních systémů za účelem udržet legislativní podporu a vývoj aplikace do budoucna v případě, že zastaralý systém přestává tyto požadavky plnit.

Výrobní podniky jsou bez ohledu na svou velikost ochotny investovat významné částky (v mil. Kč) do IT v případě, že tyto investice přímo podpoří zvýšení efektivnosti hodnototvorného procesu (výroby, nákupní, prodejní, výrobní logistiky). Podstatné pro realizaci takovéto investice je nabídka odpovídajícího IT řešení a souvisejících služeb znalými konzultanty, samozřejmě za výhodného poměru cena/kvalita. Tuto investici jsou výrobní podniky ochotny činit i v období hospodářské recese, a to v případě, že vidí svou budoucí perspektivu a nemají výrazné finanční problémy.

Obrázek 2: Investice plánované do ICT pro období 2010-2011
(Klikněte na obrázek pro zvětšení)

Obecné investiční priority se nemění

U všech 50 organizací jsme zkoumali obecné investiční priority, a to v období minulém (2007-2008) i následujícím (2010-2011). Z našich analýz vyplývá, že výrobní podniky bez ohledu na velikost a obor podnikání mají stejné investiční priority, které se v daném čase nijak výrazně nemění. Z hlediska důležitosti a objemu investičních prostředků firmy realizovaly a zároveň plánují největší investice do výrobních technologií a kapacit. Druhé místo zaujaly budovy, výrobní a skladové plochy, třetí oblast v pořadí představují informační systémy a technologie. Zajímavým zjištěním je, že se mezi prvními třemi investičními prioritami nevyskytují lidské zdroje. Odpovědi respondentů ukázaly na zcela nepatrný posun ve významu lidských zdrojů a ochotě investovat do jejich rozvoje.

V oblasti IT podniky plánují významné investice především do obnovy hardwaru, pořízení nebo inovace aplikačního softwaru. U zkoumaných organizací je vidět jasný trend ve směřování investic do plánování podnikových zdrojů (ERP), plánování a řízení výroby (APS), řízení jakosti a její integrace v rámci ERP, vnitřní (výrobní) logistiky a skladového hospodářství s důrazem na integraci systému čárových kódů.

Významnou investici (v řádech mil. Kč) obvykle "táhne" požadavek výrobního podniku na konkrétní řešení – které se může opírat např. o zavedení specifické metody plánování a řízení výroby (TOC v zakázkové výrobě, Lean Manufacturing a Kanban v sériové opakované výrobě, Seiban u producenta investičních celků) nebo zefektivnění navazujících logistických procesů (čárové kódy, RFID).

Za co se příliš neutrácí

K dalším prioritám patří podpora manažerského rozhodování (Business Intelligence), řízení dokumentů a řízení vztahů se zákazníky. Je však třeba podotknout, že převážná většina organizací nehodlá do těchto oblastí investovat více jak 1 mil. Kč v období 2 let.

S pořizováním aplikací jsou úzce spojeny investice do komplementů, jako jsou databázové systémy, síťová infrastruktura, popř. hardware. Jejich výše je obvykle v relaci s investicí do hlavní součásti řešení - samotné aplikace (ERP, APS systém). Výrobní firmy většinou neplánují utratit za komplementární produkty více jak 1 mil. Kč v období 2 let.

Je třeba zdůraznit, že investice do jakékoliv z uvedených oblastí je silně individuální a závislá na fázi životního cyklu, v níž se z hlediska využití IT organizace nachází. Dalším klíčovým faktorem je nutnost využití dané technologie pro fungování firmy. Např. elektronická výměna dat (EDI) může být nezbytná pro některé obory podnikání (automobilový, potravinářský průmysl), v jiných odvětvích nemusí mít pro výrobní podnik žádný význam (nábytkářský, stavební průmysl). U některých výrobců může její zavedení sehrát významnou roli v posílení dodavatelsko-odběratelských vztahů s jedním významným zákazníkem, u jiných producentů téže vertikály (např. plastikářský průmysl) naopak nenalezne žádné uplatnění. Velký prostor pro investice do budoucna vidíme v oblasti kolaborativního plánování (Collaborative Planning, Forecasting and Replenishment) a celkové podpoře řízení dodavatelského řetězce (SCM). Nyní je většina podniků nedokáže správě uchopit a vyhodnotit jejich důležitost, pokud již k tomu nebyly "donuceny" např. svými dominantními odběrateli (typicky automobilovými výrobci).

Plánování a schvalování investic do IT

Tato činnost nechybí v 70 % zkoumaných organizací. Návratnost investic do IT pravidelně hodnotí pouze 8 % podniků, a to za využití měkkých metrik (spokojenost uživatelů, managementu, v jednom případě kolektivním posouzením komise). Manažeři na investice do IT často nahlíží přes jejich celkový objem a porovnávají ho s výší prostředků vynaložených na výrobní zařízení, kapacity, budovy, skladové plochy, které se pohybují o řád až dva výše. Zatímco hodnocení návratnosti investic do strojního zařízení je pro výrobní podniky samozřejmou a logickou činností, u IT tomu brání dva důvody: prvním je z pohledu managementu již zmíněná "menší důležitost" daná nižším objemem investovaných prostředků, druhým, jak správně efektivnost IT vůbec vyhodnotit. Problém spočívá především ve správném uchopení metrik a jejich adekvátním použití. To úzce souvisí s dalším zjištěným faktem – výrobní organizace téměř nepoužívají standardy pro řízení podnikové informatiky (COBIT, ITIL, ISO 20000 atd.).

Obrázek 3: Respondenti výzkumu podle pracovní pozice v organizaci
(Klikněte na obrázek pro zvětšení)

Na závěr zodpovězme otázku, kdo vlastně ve výrobních podnicích rozhoduje o investicích do IT? Možná to bude pro někoho překvapivé, ale IT "mají v rukou" většinou vrcholoví manažeři, kteří řídí celou společnost nebo její ekonomický úsek. Schvalování je pak obvykle záležitostí vrcholového vedení. Zejména středně velké a malé společnosti nemají definovanou samostatnou pracovní pozici ředitele IT, o investicích v těchto firmách často rozhodují ředitelé a vlastníci nebo spoluvlastníci v jedné osobě, ovšem ani ve větších organizacích to není výjimkou.

Další závěry studie nazvané "Výzkum stavu a požadavků na informační systémy a technologie ve výrobních podnicích v ČR", z níž pochází závěry uveřejněné v tomto článku, si můžete přečíst ve 2. vydání knihy Informační systémy v podnikové praxi, kterou vydává nakladatelství Computer Press v polovině února.

19.01.2011 - Petr Sodomka, Hana Klčová - četlo 25314 čtenářů.

Tento článek ješte není ohodnocen.

Hodnocení článku: nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší

Diskusní fórum ke článku
Jméno
E-mail
Opište kód :
Text *)