Ať už provozujete místní nemocnici s 50 lůžky, anebo fakultní nemocnici s 500 lůžky, pravděpodobně budete potřebovat zavést a používat rozhraní HL7, abyste zjednodušili komunikaci mezi nemocničními systémy či mohli komunikovat s partnerskými zařízeními a dalšími poskytovateli zdravotní péče. Rozhraní HL7 se stala tepnami dnešních zdravotnických organizací.Za hranicemi HL7
Státy a regiony kladou stále větší důraz na sdílení zdravotnických informací a IT infrastruktura ve zdravotnictví se tím výrazně mění. Pracovat se standardy pro interoperabilitu, včetně mnoha protokolů XML, se postupně stává nezbytností. Bude standard HL7 i nadále upřednostňovaným integračním standardem? A udrží se vůbec na poli integrace?
V současné době se nároky na základní způsoby komunikace poskytované v HL7 verze 2 rozšířily o entity, které by umožnily výměnu větších bloků informací, např. celé zdravotní dokumentace pacienta. Vznikla tak potřeba nových standardů pro interoperabilitu, které přesahují jednoduché "messagingové protokoly". Prvním standardem, který by měl nahradit HL7, je standard HL7 samotný.
V roce 2005 organizace HL7 vydala verzi 3 standardu HL7, protokol založený na XML, který měl zjednodušit sdílení informací a vyřešit nedostatečnou standardizaci, charakteristickou pro verzi 2 standardu HL7. Pokud ovšem někdo předpokládal, že uživatelé verze 2 přejdou na verzi 3, mýlil se. Verze 3 standardu HL7 byla kritizována jako příliš amorfní, moc komplikovaná, a dokonce nepoužitelná. Verze 3 si však přesto nenápadně našla své uplatnění, především v oblastech, kde verze 2 neměla pevné místo, a dále též v rozsáhlých zdravotnických systémech, které shromažďují data a zprávy v různých formátech od velkého množství spolupracovníků a účastníků.
Například Velká Británie, Nizozemí a Švédsko přijaly standard HL7 verze 3 jako "messagingový protokol" pro své projekty na vývoj národních zdravotnických informačních systémů. I ve Spojených státech verze 3 protokolu HL7 našla cestu do řady místních systémů pro výměnu zdravotnických informací (HIE) a do veřejných zdravotnických organizací (HL7 verze 3 využívá např. několik systémů ve městě New York či systémy Center pro sledování a prevenci chorob). Nečekejte však, že verze 3 nahradí komunikaci ve verzi 2 v nemocnicích a laboratořích, které kladou na messaging jen základní požadavky. Výhody pro ně zatím nejsou dostatečně přesvědčivé. Je pravděpodobné, že pokud jednotlivé nemocnice verzi 3 nakonec přijmou, bude to kvůli požadavkům regionálních a celostátních zdravotnických organizací, které nejnovější HL7 již používají jako svůj interní protokol.
Další protokoly, standardy a jejich budoucnost
Kromě HL7 verze 3 existuje množství dalších významných XML protokolů pro výměnu dokumentů. Dva z nich, Continuity of Care Document (CCD) a Continuity of Care Record (CCR), jsou používány v relativně stejném rozsahu. Ačkoli žádný z nich není jasným vítězem, zdá se, že protokol CCD přece jen získává náskok, protože byl přijat sdružením Healthcare Information Technology Standards Panel (HITSP), sdružením Integrating the Health Enterprise (IHE) a Správou sociálního zabezpečení ve Spojených státech (Social Security Administration, SSA).
Praxe však napovídá, že i tyto standardy mohou skončit jen jako komunikační technologie "nižší úrovně". Opravdu používané metody pro interoperabilitu jsou totiž budovány jako nadstavby těchto technologií. Konkrétně např. integrační profily IHE, které jsou založeny na standardu CCD, jsou používány v praxi a rozvíjejí se dynamičtěji než podkladové technologie. Organizace IHE dokázala při svých každoročních akcích "Connectathons" sdružit poskytovatele informačních technologií, aby podpořila implementaci profilů IHE a ukázala, že systémy jsou skutečně schopny spolupracovat. Profily IHE převzaly největší poskytovatelé nemocničních informačních systémů a používají je nyní k propojení systémů v různých nemocnicích i mimo akce "Connectathons". Profily IHE jsou v široké míře přijímány také prodejci a jsou snáze srozumitelné a použitelné než abstraktní standardy. Je pravděpodobné, že během následujících dvou tří let bude jejich využití při výměně zdravotnických informací rychle vzrůstat.
Posledním standardem pro interoperabilitu, který se pravděpodobně udrží v architektuře IT pro zdravotnictví, je SOAP. Jde o další messagingový protokol využívající XML pro komunikaci s webovými službami v systémech se strukturou SOA (Service Oriented Architecture – architektura orientovaná na služby). S přednastavenými ("balíčkovými") aplikacemi, jako jsou např. systémy pro podnikové plánování zdrojů a pro řízení pracovních sil, se tento protokol stal nejvýznamnějším standardem v podnikových aplikacích mimo zdravotnický sektor.
Protokol SOAP, stejně jako HL7 verze 2, zajišťuje základní komunikaci mezi nemocničními systémy, ale soustřeďuje se spíše na systémy mimo oblast zdravotnictví. Využití architektury SOA a protokolu SOAP ve zdravotnictví však bude stále důležitější, protože oddělení informačních technologií zde hledají způsoby, jak učinit své organizace pro vývoj flexibilnější, a zkoumají metody, pomocí nichž by bylo možné integrovat aplikace a zlepšit tak pracovní postupy (workflow) nezdravotnické povahy.
Význam pro vedoucí informačních oddělení
A co tyto trendy znamenají pro vedoucí informačních oddělení (CIO)? Je zřejmé, že nový věk interoperability je tu a nutí nás přijímat nové integrační standardy. Objevily se zákony, které podněcují k používání elektronických zdravotních záznamů v ordinacích praktických lékařů a podporují výměnu zdravotnických informací mezi praktickými lékaři, nemocnicemi, veřejnými zdravotnickými organizacemi a dalšími subjekty. Např. v únoru 2009 ve Spojených státech podepsal prezident balíček zákonů American Recovery and Reinvestment Act (zákon o ozdravení ekonomiky a nových investicích), jehož součástí je i zákon týkající se zdravotnických informačních technologií, tzv. HITECH (Health Information Technology for Economic and Clinical Health Act). Aby bylo možno sdílet kompletní zdravotnické dokumenty, jako jsou např. souhrny informací o pacientovi či celá zdravotnická dokumentace, musí komunikace přesáhnout prostou výměnu zpráv v HL7.
V současnosti je standard HL7 verze 2 v nemocnicích a v dalších zařízeních široce rozšířen a nezdá se, že by ho měl nějaký z ostatních standardů vbrzku nahradit. Pokud se ovšem chcete úspěšně rozvíjet, rozhlédněte se přesto po poli standardů, protože ke standardu HL7 se připojuje protokol SOAP a fungují jako dva klíčové integrační standardy v nemocnici.
Nemocnice budou pro komunikaci s ostatními zdravotnickými zařízeními, na regionální i celostátní úrovni, používat též profily IHE. Profily IHE možná bude časem nahrazeno i zasílání zpráv ve formátu HL7, ale to teprve tehdy, až bude jasný vítěz mezi standardy pro výměnu dokumentů, což může trvat roky. Pokud hodláte aktualizovat své nástroje pro tvorbu rozhraní a chcete si vytvořit strategii pro IT na příštích 5 - 10 let, měli byste investovat do integračních technologií, které vám umožní pracovat se všemi těmito standardy.
O autorovi
John Joseph je vedoucím managementu produktu Ensemble (Ensemble Product Management) ve společnosti InterSystems Corporation v Cambridge v americkém státě Massachusetts. Společnost InterSystems vyvíjí software pro propojenou zdravotní péči a zákazníkům na celém světě dodává inovativní databázi, integrační produkty a produkty pro podnikovou inteligenci (BI).
08.09.2010 - John Joseph - četlo 27144 čtenářů.