CVIS

Nestává se často, že bychom museli zveřejňovat článek, který je snad ve všech aspektech tvrdě kritický; je naším cílem spíše informovat o všem novém, zajímavém a pozoruhodném. Přesto však musíme tentokrát udělat výjimku, neboť hodnocená "anketa" s označením ERP Czech není pouze špatná, ale v podobě, v jaké vznikla a v jaké existuje, přímo škodí stovkám poctivých společností, prodejcům a implementátorům těchto systémů i tisícům lidí, kteří v nich pracují. A zejména těm osobám a institucím, které se pečlivě a usilovně snaží o skutečné a kvalitní vyhodnocování podnikových informačních systémů - lidem, kteří jim věnují veškerý svůj profesní čas a pak mohou pouze prohlásit "vím, že nic nevím", či respektive "přes nashromážděné kolektivní vědomosti, přes jejich výměnu napříč Evropou a světem bychom si nikdy nedovolili říci, že tenhle systém je horší než tamtem". Protože, ejhle, přijde jakýsi organizátor-neorganizátor, sebere hlasy-nehlasy a řekne, že na základě hodnocení poroty je lepší Navision než Abra, ale ta je zase lepší než K2, který je zase lepší než Gordic Ginis (a tak to jde dál).

Proberme si vše trochu pozorněji. Už na první pohled odhalíme několik zvláštností, které sice nejsou rozhodující, ale pro instituci, která si dává za cíl "odlišit kvalitní podnikové informační systémy" (zřejmě od těch nekvalitních), přece jen jsou poněkud zarážející. Jistě není obvyklé, že jeden ze soutěžících je zároveň partnerem (sponzorem) soutěže; shodou okolností (?) se produkt sponzora ocitl mezi vítězi. Může také trošku překvapit, že společnost, která je uvedena jako organizátor ("FSG"), ve skutečnosti není právnickým subjektem (společností) ani podnikající fyzickou osobou, ale jakýmsi sdružením bez IČO/DIČ, statutárního zástupce atd. Tisková zpráva dále sděluje, že odborným garantem soutěže je společnost IT System. Ani tuto společnost ovšem v České republice nenalézáme.

To vše bychom mohli při troše shovívavosti označit jako "chybičky", které jsou jistě u lidových veselic typu "kdo sní za hodinu nejvíc švestkových knedlíků" přijatelné, u hodnotitelské instituce věnující se takto závažnému tématu už méně. To hlavní ale teprve přichází. Jako hlavní kritéria, jež rozhodují o tom, který produkt je vyhodnocen jako nejlepší, byla určena:

Vzhledem k odbornosti problematiky jsem požádal o posouzení těchto kritérií pana Petra Sodomku z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který se oblastí ERP systémů profesionálně a soustavně zabývá:

Lubomír Karpecki, nezávislý publicista, komentuje soutěž ERP Czech a aktivity spojené s hodnocením ERP systémů následovně:

Už šestým rokem se zabývám tím, že každý měsíc navštívím přibližně 20 podniků některého z vertikálních segmentů české ekonomiky (naposledy např. dřevozpracující a nábytkářský průmysl), kde obsáhle pohovořím s pracovníky, kteří odpovídají za využití podnikových ICT. U ERP systémů tak např. zjišťuji, kolik lidí s nimi v příslušných podnicích skutečně pracuje, jaké verze jsou používány a kdy došlo k poslednímu významnějšímu upgradu, jaké jejich funkcionality jsou reálně využívány, a také si od oněch výše zmíněných lidí nechávám oznámkovat (jako ve škole, tj. na stupnici 1 - 5), jak jsou z hlediska potřeb jejich podniku spokojeni:

a) s funkcionalitou, který ona ERP aplikace standardně nabízí (tj. nikoliv s tím, co je produktem vývoje na míru),

b) s přístupem implementátora (což nebývá vždy producent oné ERP aplikace či jeho tuzemská pobočka),

c) s poměrem cena/výkon používaného řešení.

Zároveň si přitom nechávám podobným způsobem oznámkovat také prioritu využití ICT při řešení celé řady dílčích potřeb příslušných podniků (uživatelů ERP aplikací) či aplikací vyvíjených InHouse. V neposlední řadě hodnotím předpokládanou výši investic dotazovaných, která by podle jejich představ a zkušeností vedla k uspokojení příslušných potřeb.

To vše navíc konfrontuji se známkováním reálné úrovně ochoty managementu příslušných podniků "pustit chlup" do ICT řešení (tj. nikoliv pouze do řešení na bázi ERP), od nichž si lze slibovat konkrétní přínosy v celé řadě dílčích oblastí, jako je např. zlepšení podpory zákazníků, redukce skladových zásob, zlepšení plánování a řízení výroby.

Zjištěné výsledky pak dále konfrontuji s informacemi o tom, jaké jsou běžné roční výdaje příslušných podniků na pořízení a provoz ICT a také jaká je vnitřní struktura těchto výdajů. Tuto strukturu posuzuji nejen ve vazbě na to, jaké ERP řešení příslušný podnik využívá, ale také jaká je jeho další ICT infrastruktura (tj. např. počet a struktura koncových stanic, serverový HW, síťová infrastruktura, používané operační systémy, databázové systémy a další klientské aplikace atd.).

Jelikož poslední rok a navštěvuji opět ty podniky, které jsem navštívil poprvé již před čtyřmi lety, mám také v případě této skupiny podniků možnost přímého srovnání, co se v nich z hlediska využití ERP systémů změnilo nebo jaké změny se připravují, a to včetně personálních změn ve vedení útvarů IT, změn v pozici těchto útvarů v organizační struktuře, změn v personálním složení útvarů IT a jeho struktuře, změn v ICT infrastruktuře a s nimi spjatých změn reálných běžných výdajů příslušných podniků na pořízení a provoz ICT.

Závěry, které ze všech takto získaných informací o "ICT realitě" v cca 1000 tuzemských podniků vyplývají (a které mi také průběžně potvrzuje má osobní participace při řešení konkrétních problémů konkrétních podniků - definováním jejich IT strategií počínaje a oponenturami výběrových řízení na ERP, CRM a další řešení konče), se přitom od obrazu, jaký se snaží o využití ERP aplikací (a nejen jich) vytvořit ankety a další marketingové aktivity dodavatelů typu ERP Czech velmi zásadně liší.

Výsledky, které jsem během svého dotazování v oněch cca 1000 podnicích zjistil, lze shrnout do následujících fakt:

- "Best Practices" tak, jak je prezentuje většina dodavatelů ERP aplikací, jsou naprostou chimérou, neboť v reálné praxi se lze obvykle k týmž výsledkům dopracovat několika různými cestami, aniž by přitom bylo možné exaktně tvrdit, že některá z nich byla lepší, než ty ostatní.

- Univerzálně nejlepší řešení na trhu neexistuje, neboť při nasazování jakéhokoliv ICT řešení v konkrétním podniku velmi záleží na jeho konkrétních potřebách, které jsou vždy dílem vcelku objektivní a dílem naopak velmi subjektivní (tj. závislé např. na názorech managementu, vlastníků, úrovni osvěty vůči budoucím uživatelům).

- Úspěšnost nasazení jakéhokoliv řešení je závislá nejen na tom, nakolik toto řešení vyhovuje výše zmíněným objektivním a zároveň subjektivním potřebám příslušného podniku, ale také na přístupu konkrétního dodavatele a hlavně jeho zcela konkrétních zaměstnanců (přičemž zejména ty nejlepší i ty nejhorší bych mohl v řadě případů vyjmenovávat konkrétně).

- Každé řešení v rukách každého dodavatele má z pohledu konkrétního podniku celou řadu potenciálně slabých míst a rizikových oblastí, která jsou však v případě každého takovéhoto řešení bohužel velmi individuální podle toho, kdo, u koho a co se má konkrétně nasazovat.

- Žádné řešení nakonec nepokryje bezezbytku očekávání, na jejichž základě bylo vybráno a poté nasazeno. To, zda tato očekávání byla nakonec pokryta z 98 %, nebo z 9,8 %, však obvykle nezáleželo ani tak na tom, jaké konkrétní řešení bylo na základě těchto očekávání nakonec vybráno a nasazeno (neboť na trhu je obvykle několik řešení srovnatelných), ale především na důkladnosti přípravy příslušného konkrétního podniku a zejména na důkladnosti následné eliminace všech potenciálních rizik, která se již při nasazování příslušného konkrétního řešení jeho dodavatelem v podnicích podobného typu skutečně projevila.

I při respektování všeho toho, co bylo zmíněno výše, se však může stát, že v důsledku "vyšší moci" (jako je např. převzetí příslušného podniku či příslušné tuzemské odnože jiným majitelem či spolumajitelem) bude relativně velmi úspěšně nasazené řešení nakonec již po několika málo letech či dokonce měsících nahrazeno řešením jiným. To však je již poněkud jiná kapitola.

Svým vyjádřením se tak připojuji k varování před akcemi typu ERP Czech i dalšími obdobnými anketami.

Pokud jste nepřečetli celou odbornou argumentaci, lze poskytnout jednoduché shrnutí: šarlatánská kritéria postrádající smysl i sebemenší pochopení problematiky.

Přistupujeme k výběru poroty a způsobu hodnocení. V rozšířené porotě, která rozhoduje o velkých podnikových systémech, jsme nalezli 255 porotců (i když opravdu? Viz dále). Jsou mezi nimi účetní, auditoři, IT specialisté, akademici, IT manažeři v různých podnicích atd. Tito lidé - nepochybně vynikající odborníci v tom, co dělají - hodnotili ve třech kategoriích celkem 134 produktů, od účetnictví WinDUO až po SAP. (Pokud máte rádi čísla, pak vězte, že tito lidé museli provést celkem 34 170 jednotlivých hodnocení, každé podle výše uvedených "náročných" kritérií.) Stačí si položit jedinou otázku: opravdu se lze domnívat, že některý z porotců (ne "zda všichni"!) vůbec zná jménem všechny uvedené produkty (ne "ví o nich, zda jsou nebo nejsou bezchybně funkční, zda dokonale zná, jestli jejich aktuální verze respektuje veškeré aktuální právní normy v ČR, zda umí vyhodnotit, který z nich má větší přidanou hodnotu, zná, který z nich má lepší schopnost propojit se s dalšími komponentami IT infrastruktury uživatele a který z nich se umí nejlépe rozvíjet spolu s potřebami uživatele")? Ano, možná některý skutečně zná 134 ERP produktů jménem; takový člověk (zřejmě nějaký počítačový žurnalista) je však logicky neviděl ani z rychlíku, neboť na to nemá čas. Jelikož nám sestavení takto obsáhlé poroty poněkud vrtalo hlavou, jednoho uvedeného porotce jsme oslovili (jak se tam dostal a zda se cítí kompetentní takto hlasovat). Jeho odpověď je překvapivá, nicméně celý obrázek pěkně dokresluje. Citujeme v původním znění:

"Oslovili mě asi tři dny před hlasováním, zda bych nechtěl být v porotě. Chtěl jsem se o tom dozvědět více (netušil jsem, kdo za tím stojí, kdo je porota, co se hodnotí, které produkty budou hodnoceny), tak mi bylo řečeno, ať se registruju, že dostanu všechny potřebné informace. Pravděpodobně tak jsem se dostal do té poroty (jinak si to neumím vysvětlit). Každopádně jsem nebyl aktivním členem poroty, pro nic jsem nehlasoval, ani jsem nemínil hlasovat, ačkoliv mi každý den volali a psali SMS. Rád bych ještě věděl, kde se objevilo mé jméno v souvislosti s touto akcí?"

Závěrem už jen pár poznámek. To, že v kategorii ERP produktů existuje jen u nás několik desítek systémů ve statisících i značně odlišných variant a konfigurací (s využitím různých modulů), má svůj důvod a své opodstatnění: obrovská rozmanitost produktů odpovídá obrovské rozmanitosti požadavků zákazníků. Žádný z nich dnes nelze označit za nekvalitní, protože by se v takové konkurenci a tak dlouho na trhu jednoduše neudržely, neexistovaly by již dnes. Říci: tento je jednička, tito čtyři jsou vítězové a těchto padesát dalších patří mezi ty nekvalitní (neboť toto byl cíl soutěže, "oddělit kvalitní od konkurence"), není jen krajně neseriózní, ale pro všechny ostatní soutěžící i jejich zákazníky urážlivé a pro trh kazisvětské.

I když přijmeme, že organizátoři byli vedeni pouze ušlechtilými úmysly a že si nezvolili toho nejvhodnějšího tzv. odborného garanta, není to omluva. Nejsme v roce 1990, kdy jsme byli všichni nezkušení a k úspěchu stačilo něco ušlechtilých úmyslů, okořeněných pravdou a láskou. Dnes už je potřeba odvádět kvalitní a poctivou práci; ostatně, organizátor soutěže to má ve svém firemním mottu: "Důvěra zavazuje". Dodejme, že to platí i naopak.