SPIS vydalo druhý ročník svého zásadního dokumentu. Ačkoli je konkrétnější než první verze, je otázkou, zda právě tímto způsobem dosáhne svých cílů. Na rozdíl od první verze se nový manifest více zaměřuje na "jak z toho ven". Definuje a popisuje dva takzvané klíčové úkoly, které dle názoru jeho tvůrců jsou nezbytné k tomu, aby Česká republika měla šanci obstát jako vysoce rozvinutá země. Dokument je, tak jako jeho první vydání, zajímavý a doporučuji všem čtenářům, aby si jej stáhli a přečetli, i s doprovodnými materiály je k dispozici zde.

Komentátor, který chce tento počin vyhodnotit, je nutně poněkud na rozpacích. SPIS je jediné profesní sdružení, které hájí v ČR průmysl informačních a komunikačních technologií a které prosazuje zájmy tohoto průmyslu proti tradičně nepříliš vlídně naladěným vládám i zákonodárným sborům České republiky. (Bohužel je skutečně možné je takto strčit do jednoho pytle. U žádného z nich jsem si nevšiml zrovna zápalu pro ICT, na rozdíl od některých jiných oblastí ekonomiky, které jsou ve vyspělých zemích považovány za spíše útlumové.)

V tomto směru je SPIS osamělým bojovníkem a nelze mu tedy příliš vyčítat to, že první, loňský manifest příliš hlubokou brázdu nevyryl. Vzbudil sice řadu více či méně formálně pochvalných ohlasů od politiků (s očekávanou výjimkou prezidenta Václava Klause, který tvůrce pokáral, že "znalostní společnost je prázdný pojem"), ale bohužel nevyvolal nikde výraznější debatu. Nedostalo se mu trvalejšího ohlasu v médiích a dá se říci, že se nad ním po několika měsících zavřela voda.

Nyní je na světě druhé vydání: další pečlivě připravený třicetistránkový dokument (vyšel tiskem a je k dispozici volně v PDF). Bude následovat osud svého předchůdce, nebo nikoli?

Makroekonomika: neutrální pohled by neškodil

Věnujme se však nejdříve jeho obsahu. Tvůrci v úvodu konstatují, že víceméně to, co platilo loni, platí i letos. Česká republika je dle nich ještě stále na křižovatce, na níž se může rozhodnout, jestli se vydá, obrazně řečeno, směrem k Finsku nebo Ugandě. (Tím si však tvůrci mírně protiřečí. Pokud totiž v loňském vydání varovali, že je právě nevyšší čas se rozhodnout, zda do nebíčka, nebo do peklíčka, a letos to říkají opět, je nabíledni otázka, zda, přinejmenším, situaci příliš nedramatizují.)

Materiál dále uvádí poměrně běžně známá fakta z třetích zdrojů: o vyspělosti české ekonomiky, rychlosti jejího růstu a její konkurenceschopnosti. Právě konkurenceschopnost je klíčové slovo materiálu. Manifest uvádí, že současné české vlády pod tímto pojmem vnímají zejména levnou pracovní sílu, která je tak díky nízkým (mzdovým) nákladům schopna vyrábět výrobky levněji, a tudíž je úspěšně exportovat.

To je dle tvůrců manifestu špatně: konkurenceschopnost vyspělé země je podle něj postavena na schopnosti inovovat, technologické vyspělosti a vysoké kvalifikovanosti. (Mimochodem značná část manifestu staví na tezích předkládaných materiálem Global Competiveness Report, zpracovaným Světovým ekonomickým fórem. Ke zdroji vede cesta tudy.

Nechci v komentáři pro počítačový deník zabřednout příliš do ekonomické problematiky; k tomu jsou tu povolanější. Je však nutno dodat, že existují i jiné zdroje s vysokým renomé, než je právě Světové ekonomické fórum, a že s některými tezemi v (makro)ekonomické části manifestu se příliš ztotožnit nemohu, zejména:

• Manifest uvádí, že "platy nerostou stejně jako HDP": platy rostou podstatně rychleji než HDP, a to průběžně od roku 1989. Manifest se domnívá (poměrně nepochopitelně, neboť se jedná o ověřitelný údaj), že opak je pravdou.
• Manifest uvádí, že příčinou nízkých mezd u nás jsou "globální investoři", kteří se zaměřují údajně téměř výhradně na nákladově orientované investice tlačící mzdy dolů. (Označit zahraniční investory za viníky nízkých mezd u nás - to je téměř absurdně zjednodušující pohled na věc. A navíc: už někdo viděl jinou zahraniční investici než "nákladově orientovanou"?
• Manifest uvádí jako cíl "osmiprocentní růst HDP", přičemž tohoto růstu se dosáhne především splněním dvou "klíčových priorit":
• získáním výrazně více investorů podnikajících v oblasti služeb pro export,
• výrazným zjednodušením podnikatelského prostředí procesní reformou veřejné správy.

K tomu bych dodal, že si zasluhuje hlubší diskusi, zda je skutečně tím hlavním cílem ČR a tím hlavním problémem, který zemi trápí, to, že nedosahujeme 8% růstu HDP. (Řada ekonomických studií poukazuje na to, že samoúčelná honba za ekonomickým růstem, tzv. růstem pro růst, není správná a dlouhodobě vede k zásadním problémům. Ostatně již za socialismu si pamatujeme, že hlavní bylo vyrobit více lokomotiv než zabezpečit lepší prostředí pro život.) Je také otázkou, zda jsou výše zmíněné priority skutečně tím, co nás k onomu vytouženému (?) osmiprocentnímu růstu dostane.

Náš cíl: mít se jako v Indii

Po poměrně dlouhém chození okolo horké makroekonomické kaše se manifest až v polovině dostává k jádru věci, tedy tam, kde se objevují informační technologie. Manifest uvádí, že Česká republika je jedním z ideálních světových cílů pro offshoring (tj. přeshraniční outsourcing služeb, zjednodušeně řečeno), a že právě o toto bychom se měli nejvíce snažit.

Materiál přitom vychází ze zprávy The Economist Intelligence Unit, který naši zemi zařadil na třetí místo na světě, za Indii a Čínu, před Singapur a Polsko. Tím, že se z ČR stane cíl offshoringových investic (kupř. místo Indie), dosáhneme dle manifestu velmi vhodného druhu investice, zaměřené na tzv. bílé límečky místo modrých (tedy zaměstnávání intelektuálně kvalifikovaných lidí namísto "robotáren").

Dokument to dokládá propastnými rozdíly mezi "modrými" a "bílými" profesemi. Bílé límečky mají dvojnásobnou průměrnou mzdu, náklady na zřízení pracovního místa pro bílý límeček jsou několikanásobně nižší a podobně.

Je naprosto jisté, že pokud existuje systém investičních pobídek pro tzv. zpracovatelský průmysl (převážně manuální práce), měl by existovat i pro odvětví technologií a služeb. A je nepochybně špatné, že takový systém pobídek byl schválen a začal být realizován o tři roky později. Není nejmenšího důvodu, proč by měl být jeden průmysl (jedno odvětví) takto preferován nad druhým - nicméně to svým způsobem platí i obráceně.

Pokud pomineme (je to podstatné, ale mimo záběr tohoto komentáře) vůbec to, zda jsou vysoké investiční pobídky správné z hlediska dlouhodobé prosperity státu a jeho občanů, můžeme vyhodnotit rozdíly mezi investicemi do "modrých" a "bílých" límečků.

Je značně zjednodušujícím pohledem, když se "modrým" investicím přiřknou takřka veškerá negativa a "bílým" naopak samá pozitiva. Lze uvést školský případ proslavené modrolímečkové investice ve Škodě Mladá Boleslav, jehož důsledkem je pronikavé zvýšení průměrné mzdy v celém regionu. A zejména vznik velmi rozsáhlých podnikatelských aktivit především soukromých českých firem malé a střední velikosti, které jsou třetími dodavateli (3rd party suppliers) Škodovky.

A lze pak uvést další školní případ - nyní už raději nejmenované - bílolímečkové investice do call centra, které sestává z armády robotujících převážně slečen s podprůměrnou mzdou, mizivou kvalifikací a nulovým dopadem na okolní podnikatele. Pomineme-li nedalekou vývařovnu obědů a dvě blízká kadeřnictví.

Konečně lze uvést i příklad velmi vyspělé bílolímečkové investice, jejímž důsledkem je masové stažení (čti přeplacení) kvalifikovaných IT pracovníků z regionu takovým způsobem, že díky odlivu specialistů zkrachovalo několik místních drobných podnikatelů v IT službách a desítky dalších přišly o své specialisty. Takže nyní musí nakupovat tyto služby za zhruba pětinásobnou částku u oné (nebo i jiné) zahraniční společnosti.

Všimněte si, že nijak nehodnotím, co je špatné, nebo dobré. V ekonomice jsem spíše zastáncem nepříliš velkého zasahování a regulací. A to, že občas někdo zkrachuje, k podnikání patří právě tak jako úspěchy.

Jsem toho názoru, že pokud vůbec stát má silně podporovat zahraniční investice, neměl by v zásadě činit rozdílu mezi jednotlivými průmysly a barvami límečků. Jak je totiž na příkladech ukázáno, nelze vést přesnou dělící čáru (např. kam patří společnosti vyrábějící, ale i vyvíjející elektronové mikroskopy, což je mimochodem případ, který se v ČR vyskytuje hned několikrát).

A také existují důvody, proč výslovně podporovat vznik "robotáren" (je to přinejmenším okamžité, byť třeba ne dlouhodobé řešení nezaměstnanosti ve velmi problematických regionech), stejně jako špičkových laboratoří. Ale stejně tak existují i důvody proti.

Nakonec ještě poznámka ke srovnávání naší země s Indií. Průměrná měsíční mzda Inda činí jeden tisíc korun českých; průměrná měsíční mzda offshoringového IT odborníka v Indii s několikaletou praxí, tedy osoby pracující pro globální společnost, je deset tisíc korun českých. Myslím, že jako dovětek k "okouzlení Indií" to celkem stačí.

E-government je to, co si všichni přejeme

Druhým klíčovým cílem k našemu oblíbenému osmiprocentnímu růstu HDP je podle manifestu SPISu problematika e-governmentu. Zde můžeme souhlasit daleko intenzivněji a prakticky bez výhrad. Dnes již není důvodu, proč by nemělo být možné realizovat daleko větší množství činností styku občana i podnikatele se státem elektronickou podobou, a proč by se i interní činnost státu a jeho úřadu neměla daleko více automatizovat a elektronizovat.

Je však přece jen vhodné poznamenat, že není úplně na místě srovnávat stav ve vyspělých zemích západní Evropy a v ČR (samozřejmě ČR nevychází dobře). Nemá smysl, aby e-government vznikl dříve než e-obyvatelstvo; a v tom druhém má ČR zhruba pětiletou ztrátu například za Velkou Británií nebo Finskem. Vybavenost domácností počítači a zejména trvalým připojením k internetu je u nás stále třetinová až desetinová (!) oproti nejvyspělejším zemím světa.

Nezapomeňme na to, že i když by se dnes stal zázrak a do všech domácností se na stůl snesl počítač s megabitovým připojením k internetu, a kdyby současně existoval e-government par excellence, trvalo by to několik let, než by se většina obyvatelstva naučila a navykla jej využívat.

Tím samozřejmě nechci říkat, že není potřeba neustále tlačit na vládu a zákonodárné sbory směrem k rychlejším pokrokům v e-governmentu. Ale na rozdíl od aktivistické organizace si mohu dovolit říci: není to zase tak katastrofální a zejména dění v poslední době je poměrně nadějné.

Rovněž je zde na místě dodat, že v oblasti e-governmentu je právě SPIS jedním z nejúčinnějších a nejkvalitnějších bojovníků na české scéně. Domnívám se, že nebýt jeho aktivit, tak by řada dnes existujících funkcí e-governmentu neexistovala vůbec nebo by vznikla s několikaletým zpožděním.

Manifest nebo think-tank?

Zmíněný manifest je nepochybně cennou prací, která pohledem takřka oficiálním, se záštitou ekonomicky velmi významného průmyslu, definuje své názory a cíle. Pokud takto významný ekonomický segment prohlásí, že by se ČR měla stát středoevropským tygrem v offshoringu, je nutné to samozřejmě brát vážně.

Právě proto, že by bylo velmi potřebné, aby materiál brán vážně byl, by pomohla jeho méně manifestační forma (už ono slovo je poněkud nešťastně zvolené). Navíc, pokud ještě bylo poměrně vhodné popsat stav věcí a vyzvat k nápravě v prvním, manifestačním dokumentu (Manifest znalostní společnosti, rok 2004), pak neměl být následován dalším manifestem. (A co v dalších letech, další manifesty?)

Manifest má své výhody i nevýhody: je stručný a srozumitelný, položí jasné teze. Nemá ale prostor pro to, aby je podložil fakty, rozpracoval problematiku podrobně, a je jednorázovou záležitostí.

Jsem toho názoru, že v současné době nám už nechybí manifesty - jasná, "úderná" prohlášení - jako spíše instituce, která by plnila úlohu think-tanku. Tedy sdružení nebo institutu, který dokáže za své pravdy bojovat nejen plamennými prohlášeními, ale důslednou a hlubokou argumentací, pečlivými výzkumy, svědectvími a případovými studiemi, kterými trvale zásobuje vládu, zákonodárce, média i přímo širokou veřejnost.

Je to samozřejmě podstatně obtížnější a také značně nákladná činnost a nepochybně jsem si vědom toho, že možná není z prostředků jedné poměrně malé instituce financovatelná. Činnosti opravdového think-tanku ale je v prostředí českého IT potřeba jako soli. Chceme-li podložit své teze, není možné používat jako základní informační podklad pro argumentaci, do čeho má a do čeho nemá vláda investovat miliardy, jednu jedinou studii Světového ekonomického fóra (nebo názor jednoho zahraničního časopisu), v ní se například specifickému prostředí v ČR věnuje jeden řádek tabulky.

Jen namátkou lze uvést hrst otázek, na které neexistují odpovědi (tj. kvalitní průzkumy) a které by dodaly argumentům SPISu tolik potřebnou věrohodnost. Například, co se týká onoho na první pohled celkem jasného e-governmentu, zeptejme se, kolik procent českých uživatelů skutečně využívá již dnes existující služby e-governmentu?

Kolik procent uživatelů internetu je využívá, kolik je nevyužívá, ač existují - a proč? Jaká je skutečná průměrná mzda v českých technologických i výrobních investičních případech; jaké jsou jejich vlivy na okolí, na podnikání i občany? Kolik na ty i ony skutečně připadá sekundárních nově vzniklých pracovních míst, jak velký je vliv jedněch i druhých na růst českého HDP, v přepočtu na zaměstnance či na výši investice? Jaký mají jedny i druhé vliv na nezaměstnanost v daném regionu?

A tak dále... Takovýchto průkazných svědectví je - poté, co manifest položil základní teze na stůl a formuloval své klíčové cíle - nesmírně potřeba. Bez ohledu na to, zda budou proklamované teze podporovat, nebo třeba i ne.

V opačném případě se obávám, že manifest bude vnímán jako více či méně skrytá lobbistická snaha IT společností prodat více hardware a software. A ti, kterým je určen (tj. zejména klíčoví činitelé ve státní správě), jej budou moci poměrně snadno a s klidným svědomím uložit na dna svých šuplíků. Což by ovšem s průkaznými závěry výzkumů a analýz, navíc daleko snáze medializovatelnými, už provést tak lehce nemohli.

02.01.2006 - Jiří Hlavenka - četlo 29631 čtenářů.

Tento článek ješte není ohodnocen.

Hodnocení článku: nejlepší [ 1 | 2 | 3 | 4 | 5 ] nejhorší

Diskusní fórum ke článku
Jméno
E-mail
Opište kód :
Text *)