Dynamické zpracování objednávky je založené na kombinaci metody MRP a Seiban. DOP je využíván zejména u výroby či inženýrských prací na zakázku. Příkladem může být společnost Toshulin nebo Armatury Group, kde při příjmu požadavků ještě nejsou zpracovány konstrukční výkresy ani technologický postup. Pro plánování výroby existuje proto množství tzv. fantomových položek, které reprezentují obdobné zakázky z minulosti. DOP se používá i při investičních akcích, kde vždy nějaký čas trvá, než zákazník přesně definuje své požadavky na výrobu, a tudíž i jednotlivé částí. Je to ukázka toho, že i komplikované procesy ve výrobě, které mohou trvat půl roku, nebo využívat kooperace, se dají řídit jako jedna zakázka.

Vše, co se k výrobě vztahuje včetně nákupu, je spojeno a udržováno právě pod jedním číslem DOP neboli dodávkami podle struktury (dodávky na zakázku). V DOP struktuře se promítají předběžné zakázky, zakázky s přislíbeným termínem, které jsou barevně odlišeny. DOP umožní zaplánovat zakázky nové, a to mechanismy dopředného a zpětného plánování. Navíc ještě pracuje s metodou Just-in-Time (JIT), což je plánování s vazbou na odvolávky od zákazníků (množství a typ zboží, které má být dodáno v určitém časovém období), které se v pravidelných intervalech (denní, týdenní) upřesňují. Odvolávky se používají místo klasických objednávek především v automobilovém průmyslu. To znamená, že den dopředu přicházejí odvolávky od zákazníka na JIT dodávku a tomu je uzpůsobena veškerá příprava, expedice, balení a výroba.

Na základě objednávky zákazníka se vytváří unikátní DOP objednávka, která provede rozmístění požadavků a komunikuje tedy s omezeným plánováním (Constraint by Scheduling), technickou přípravou výroby atd. Na ni pak dále navazuje řízení jednotlivých dodávek (sklad, výroba, nákup). Tento způsob využití DOP je typický např. pro společnost Imtradex, která implementovala IFS Aplikace na konci roku 2008.

Proces výroby a jeho plánu se již tradičně odvíjí od objednávek materiálu, propočítávaných pomocí MRP. Po objednání přijde materiál na sklad a stává se disponibilním pro výrobu. Zásoba je následně okamžitě rezervována pro vázanou objednávku, která na ni čeká. To samé platí ve výrobě. Jakmile se vyrobí např. podsestava, tak sestava, která na ni čeká, si ji automaticky zarezervuje.

Každá zakázka si udržuje své vlastní informace a její průběh je řešen samostatně. To je důležité proto, aby zakázku bylo možno změnit – rozšířit, rozdělit nebo sloučit, přesunout na kooperace. Zakázka je přitom řízena právě stromovou strukturou DOP. Práce v DOP struktuře směřuje k tomu, aby všichni dělali to, co je potřeba pro dokončení zakázky. K tomu slouží i systém varování, např. výrobní zakázka ještě není potvrzená, měla by být dodělána, nákup je zpožděn, materiál není k dispozici.

Systém udržuje v každém výrobním příkazu jeho plánované a skutečné náklady, vyčísluje odchylky a sleduje přesnou strukturu rozpracované výroby (Working Progress). K tomu je zapotřebí, aby byly připraveny data technické přípravy výroby, vyráběné struktury a položky.

Hlavní výhodou DOP je možnost zobrazit z jednoho místa jedinečnou strukturu zakázky a podzakázek včetně nákladů, rozpracovaných zakázek, pracovníků podílejících se na výrobě v současnosti i budoucnu apod.

Práce s výrobní zakázkou

IFS Aplikace pracují s výrobní zakázkou, která transformuje vstup na výstup. Navíc umí pracovat s výrobní zakázkou typu oprava, kdy naopak výstup je pro ni vstupem. Zde se výrobní zakázka chápe tak, že co se vyrobí, se bere zpět, projde opravou a vrací se na sklad. Výrobní zakázka tak může odvést nejen vyráběnou položku, ale i sama sebe, v případě opravy.

Pro věrohodnost sledování výroby systém umožňuje navíc odvádět na sklad nestandardní výrobky, nevyhovující zadání výroby, tzv. náhradní položku a stejně tak lze odvádět vedlejší produkty, např. zlomy (zpracovatelné, nezpracovatelné). Ve výrobě se pracuje se sériovými čísly nebo čísly dávek. Systém je schopen sledovat traceabilitu zásob (dohledatelnost), jak na straně vstupu (který materiál byl použit ve kterých výrobcích, kolik je ho tam obsaženo, které výrobky byly expedovány), tak i na straně výstupu (zkoumá se výrobek, co a od koho bylo použito, kde byl zpracováván). U výstupu se např. sleduje spotřeba lihu, kontrole se předkládají detailní záznamy o tom, jak byla spotřebována sledovaná komodita, zda byly dodrženy požadavky zákona atp.

Systém má zakomponován i kapacitní grafy, které souvisí s výrobními zakázkami. Pracoviště lze soustředit do linky, kde má každé své místo. Výrobní pracoviště můžeme ještě dále rozčlenit dle zdroje (např. soustruhy, pily) nebo oddělení.

Každá výrobní zakázka má svůj procesní průběh a její součástí je Material Review Board (MRB), což je funkcionalita sloužící k identifikaci neshodného materiálu ve výrobě a rozhodnutí o jeho dalším využití. Příkladem je fólie, u které se při odvíjení zjistí, že na patnáctém kilometru je vada. Udělá se záznam, a rozhodne se o jeho užití, vyřazení, vrácení, nové dodávce, zaplacení škody nebo reklamaci. Pokud materiál nelze dále zpracovávat, musí být hned rezervován materiál nový a je-li k dispozici, práce na zakázce pokračuje.

Dílenské řízení výroby

Dílenské řízení výroby slouží k automatickému shromažďování dat z výrobních provozů pomocí různých typů zařízení (PDA, mobilní telefon, čtečka čárových kódů). Umožňuje odepsat čas strávený výrobou, ale i výkony pracovníků, včetně záznamu neodpracovaného času a analýzy důvodu. Tyto záležitosti přispívají k vyšší úrovni řízení výroby. Časová docházka je rovněž používaná jako výstup pro odměňování a je dále napojena na mzdový systém a personalistiku.

Změnové řízení

IFS Aplikace nabízí pro dohled nad činnostmi celého podniku dva významné nástroje – první se týká samotného změnového řízení, druhý představuje správu dokumentů, o níž již byla řeč v kapitole 1.

Změnové řízení se ve výrobě používá zejména v konstrukci, kde je třeba zaznamenávat změny dokumentace. Výrobek má svou strukturu, tvořenou ze sestav, podsestav, včetně zadané pozice na výkresech a v 3D formátu. IFS Aplikace udržují konstrukční strukturu, kterou lze přenášet z i do CAD systému.

Změnové řízení má dvě fáze. První z nich je proces žádosti o změnu (Engineering Change Request – ECR), který podporuje veškeré návrhy na změny od jednotlivých oddělení, jako například hlášení závad od servisního oddělení, vlastní dílčí vylepšení od oddělení konstrukce nebo nákupu. Dále následuje proces zadání (objednávky) změny projektu (Engineering Change Order – ECO) pro naplánování a implementaci změn v návrhu, jehož výsledkem je nová položka a revize dokumentu, který může být po schválení vydán.

Pro schvalování a analýzu verzí lze využít funkcionality pro porovnávání struktur (Analyze and Approve CR) které jsou aktuálně ve výrobě. Ta ukáže rozdíly, co se změnilo, co bylo přidáno, odstraněno. Výrobní cyklus je v rámci výrobní struktury podřízen tomu, bude-li nahrazen něčím, co prošlo změnou v konstrukci a schválením do nové verze. Vývoj pak znovu pokračuje a znovu se revidují změny.

06.04.2009 - Hana Klčová